Byla jednou jedna samoobsluha

Jaroslav Dietl by nám ji mohl závidět. Myslím tu u bývalého obecního úřadu, která jde postupně ale jistě k zemi. Nenutím nikomu názor na onen obchod, jen si dovolím nabídnout mou úvahu k tomuto tématu.

Střed Rapotína se na týden ocitl přinejmenším bez čerstvých rohlíků a štíteckého chleba. To týdenní vakuum mi připomnělo, jaký je i v dnešní době obchod ve středu vesnice důležitý prvek vybavenosti. Bohužel s koncem staré prodejny končí i fungování pana Jahna v roli provozovatele. Asi to již není tajemství.

I dnešní redukovaný sortiment provizorní prodejny, zvýrazňuje vesnický fenomén, o který snad jen prozatím střed Rapotína přišel. Fenomén v podobě obchodu se smíšeným zbožím, který má kořeny v divokých ale dle mně svobodnějších 90. letech. V době typické pro podnikatelské nadšení i průměrného člověka na vesnici. V době, kdy se i v Rapotíně našli lidé, kteří se nebáli z garáže u Kunčarů udělat soukromý obchod navzdory konkurující Jednotě o 400m vedle. Té, do které po pár letech úspěšného „pulťáku“ přesunuli svou živnost.

Dvojce živnostníků (jistě i jejich rodin) překonala i příchod korporátních prodejců do Šumperka, kdy jiné obchody i v Rapotíně končily. Myslím, že prodejny, které se udržely, za to vděčí entusiasmu, snad i určitému masochismu ze strany majitelů, kdy je bylo možné vidět v obchodě každý den. Pamatuji si i manžele Jahnovi rozdávající po povodních v 97 chleba u KD, i když sami měli dům pod vodou.

Cenou zboží se řetězcům ve všem nevyrovnali avšak nabídkou dokázali kolikrát i překvapit, třeba výběrem DVD u pokladen:-). Zrovna zmiňovaná samoobsluha byla zbožím narvaná k prasknutí a v době Covid lockdownu v ní člověk nakoupil skoro vše potřebné. Za to jsem jim vděčný.

Pointa je ale jinde. Cena a sortiment jsou sice důležité faktory úspěchu, ale na vsi to není tak úplně vše. Obchod ve středu obce si totiž vytvořil svůj Genius loci. Svérázné prodavačky, ukryté poklady v drogerii, družný pan Jahn (jediný chlap v ženském kolektivu:)) – i to z ušmudlané budovy udělalo místo pro socializaci obyvatel, které návštěvností v součtu strčilo do kapsy kostel i fotbal. Nic proti :-)

Jistá přizpůsobivost v nabídce zboží na vyžádání i sezónní akce „kapr/makrela“, apod. tak trochu nutili odpustit dlouho chybějící terminál na karty i ovoce ve stavu těsně před kompostací.

I když nemám rád nakupovaní, naučil jsem se mít ten obchod rád, protože díky lidem, kteří ho provozovali, nebyl anonymní. A právě díky hovornosti personálu a ostatních nakupujících jsem občas nezáměrně zaslechl rozhovory, které dělají vesnici vesnicí. Zdálo by se, že jde jen o obchod, ale pokud by tu nebyl, o výše uvedené bychom asi přišli.

Mohu jen vyjádřit naději, že paní prodavačky vydrží a obnoví tradici obchodu narvaného po strop vším, co třeba v neděli ráno akutně potřebujete k uvaření obědu, protože jste to zapomněli koupit v Kaufu.

Zkoušeli jste si někdy cíleně všímat kolik služeb máme k dispozici v obci? Poslední dobou totiž není opravdu třeba vždy jezdit pro každou prkotinu do Šumperka.

Nejenom obchod, ale i jiné služby zde v Rapotíně určuji kvalitu života v obci. I prodavač/ka, kadeřnice nebo hospodský utváří kulturu vesnice.

Semafor je provizorní, takže jsme stále vesnice.

Martin Kalbáč